Co byste měli vědět, pokud chcete zasakovat srážkové nebo odpadní vody do vod podzemních prostřednictívm půdních vrstev

V letech 2010 a 2012 vznikly 3 významné dokumenty; nařízení vlády č. 416/2010 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění odpadních vod a náležitostech vypouštění odpadních vod do vod podzemních, vyhláška č. 432/2001 Sb. o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření a  ČSN 759010 Vsakovací zařízení srážkových vod. Jejich společným cílem je sjednocení postupu při projekci, povolování a výstavbě zařízení pro likvidaci srážkových a odpadních vod jejich vsakem do vod podzemních prostřednictvím půdní vrstvy. Základním rysem problematiky vsakování srážkových nebo odpadních vod obsaženým v těchto dokumentech je podrobné posouzení hydrogeologických poměrů v místě plánovaného vsaku. Pokusím se Vám tedy vysvětlit, jak to s tím vsakem vlastně je.

Zákon č. 254/2001 Sb.  ve znění pozdějších předpisů (dále jen vodní zákon) se likvidací srážkových vod a vod odpadních jejich zasakováním do vod podzemních prostřednictvím půdní vrstvy zabývá ve dvou paragrafech. Srážkovým vodám je věnován  § 5, odstavec 3) ve kterém se říká, že „Při provádění staveb nebo jejich změn nebo změn jejich užívání jsou stavebníci povinni podle charakteru a účelu užívání těchto staveb je zabezpečit zásobováním vodou a odváděním, čištěním, popřípadě jiným zneškodňováním odpadních vod z nich v souladu s tímto zákonem a zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby (dále jen „srážkové vody“) v souladu se stavebním zákonem. Stavební úřad nesmí bez splnění těchto podmínek vydat stavební povolení nebo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o povolení změn stavby před jejím dokončením, popřípadě kolaudační souhlas ani rozhodnutí o změně užívání stavby.“ Odpadním vodám je věnován § 38, odstavec 7 který uvádí: Přímé vypouštění odpadních vod do podzemních vod je zakázáno. Vypouštění odpadních vod neobsahujících nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky (§ 39, odst. 3) z jednotlivých staveb pro bydlení a individuální rekreaci nebo z jednotlivých staveb poskytujících služby, vznikajících převážně jako produkt lidského metabolismu a činností v domácnostech přes půdní vrstvy do vod podzemních, lze povolit jen výjimečně na základě vyjádření osoby s odbornou způsobilostí k jejich vlivu na jakost podzemních vod, pokud není technicky nebo s ohledem na zájmy chráněné jinými právními předpisy možné jejich vypouštění do vod povrchových nebo do kanalizace pro veřejnou potřebu.“

Ve vztahu k hydrogeologii se principiálně se jedná o stejný problém: existuje určité množství vody, které je třeba zasáknout do horninového prostředí nad hladinou podzemní vody, tedy do nenasycené zóny a predikovat, kdy a kde se tato voda dostane do vod podzemních a jak se dále bude chovat průsakem zónou nasycení. Tento proces popisuje tzv. konceptuální model vsakování, který je jakousi prognózou vzájemných souvislostí mezi vsakovanou srážkovou nebo odpadní vodou a okolním horninovým prostředím. Při podrobnějším pohledu na problematiku zasakování srážkových a odpadních vod do vod podzemních prostřednictvím půdní vrstvy však vyplynou významné odlišnosti. Ty se týkají rozdílného množství obou typů vod a  proměnlivosti jejich „vzniku“  v čase, rozdílné jakosti těchto vod a jejich odlišného vlivu na místní vodní a na vodu vázaný ekosystém, případně na okolní stavby či zařízení. Zcela zásadní roli zde přitom hraje horninový soubor a podzemní voda v něm se vyskytující, a proto klíčová část posouzení reálnosti uvažovaného způsobu likvidace srážkových nebo odpadních vod jejich vsakem do podzemních vod prostřednictvím půdní vrstvy je odvislá od hydrogeologického posouzení. Vodní zákon v tomto smyslu hovoří jasně v případě odpadních vod, kde je  povolení tohoto způsobu likvidace odpadních vod ve smyslu § 38, odstavec 7 podmíněno vyjádření osoby s odbornou způsobilostí v hydrogeologii, méně jasně pak již v případě likvidace srážkových vod, kde se zpravidla uplatňuje požadavek na vyjádřením osoby s odbornou způsobilostí prostřednictvím § 9, odstavec 1 vodního zákona k povolení k nakládání s podzemními vodami. Mezi ně patří i  tzv. „jiné nakládání“ s podzemní vodou, kam lze zařadit i jejich smíšení ze zasakovanou srážkovou nebo odpadní vodou. Z vedeného je zřejmé, že nejenom z hlediska technického (jak se v dané lokalitě této vody efektivně zbavit), ale i  z hlediska ochrany podzemních vod, staveb a zařízení (jak minimalizovat vliv na místní vodní režim) je otázka hydrogeologického posouzení pro vsakování srážkových nebo odpadních vod nejvýznamnějším kritériem. Hydrogeologie je přitom obor pravděpodobnostní, kde studium výskytu vody, jejího pohybu, fyzikálních a chemických vlastností a zákonitostí působení vody a horniny lze charakterizovat jen s připuštěním určité míry nespolehlivosti. Přesto platí jisté zásady, poznatky, kritéria a postupy, která se v hydrogeologické praxi používají a právě jejich níže uváděná prezentace je základní podmínkou pro  pochopení toho kdy, kde, jak a případně za jakých podmínek lze záměr vsakování srážkových nebo odpadních vod do podzemních vod prostřednictvím půdní vrstvy realizovat.


Zkusme se tedy podrobněji podívat, jak to v té zemi vlastně funguje: 

  • podzemní voda v podmínkách ČR vzniká až na zcela zanedbatelné  výjimky přímým nebo zprostředkovaným vsakem atmosférických srážek do půdní vrstvy;
  • podíl objemu srážkových vod vsáklých do podzemních vod prostřednictvím půdní vrstvy činí ve volné krajině cca 10–20 %, zbytek připadá na spotřebu rostlinstvem a výpar (tzv. evapotranspirace) a povrchový odtok. V zastavěných oblastech se podíl vsáklé srážkové vody z celkového objemu srážek pohybuje od nuly do několik procent;
  • srážková voda po dopadu na zemský povrch prochází zónou nenasycení (zóna aerace) a po určité době dosáhne hladiny podzemní vody, pod níž se nachází zóna nasycení (zóna saturace). Dojde ke smísení prosakující srážkové vody a proudící podzemní vody a původní vertikální průsak srážkové vody se mění na víceméně horizontální proudění. To je ve srovnání s vertikálním průsakem o několik řádů pomalejší;
  • schopnost půdního (horninového) souboru nad hladinou podzemní vody pojímat srážkovou nebo odpadní vodu je odvislá od jejich zrnitosti a ulehlosti nebo puklinatosti, v případě půd i od jejich struktury. Míra schopnosti půdního (horninového) souboru pojímat vodu je vyjádřena koeficientem vsaku kv. Ten má rozměr m/s a je dán poměrem množství vsáklé vody Q a vsakovací plochy A     (kv = Q/A);
  • pod hladinou podzemní vody se voda velmi pomalu pohybuje volnými póry, puklinami  a trhlinami  ve směru hydraulického gradientu který je dán sklonem terénu nebo sklonem propustných horninových vrstev, přičemž rychlost proudění podzemní vody je kromě uvedeného hydraulického gradientu, tedy sklonu hladiny I, přímo úměrná hydraulické konduktivitě, tedy propustnosti horninového souboru vyjádřené koeficientem filtrace k. Ten má rovněž rozměr m/s a je dán poměrem množství prosakují vody Q a součinu průsakové plochy F a hydraulického gradientu I (k = Q/F.I);
  • při průsaku srážkové nebo odpadní vody zónou aerace a prouděním podzemní vody zónou saturace probíhá přirozené pročišťování prosakující vody a současně postupná změna její mineralizace, přičemž se uplatňují různé procesy jako jsou filtrace, adsorpce, chemické reakce a biologické procesy. Voda se na jedné straně zbavuje znečišťujících nerozpuštěných či rozpuštěných látek, na druhé straně dochází k její postupné metamorfóze vzájemným působením vody a okolní půdní vrstvy či horninového prostředí;
  • prosakování srážkové nebo odpadní vody a proudění podzemní vody je skryté našemu pozorování a přesto je jednak pro posouzení efektivity vsakování a jednak pro posouzení vlivu vsakování na místní vodní režim, okolní stavby a zařízení  nezbytné vzájemné působení vody a půdní vrstvy či horninového prostředí předpovídat. Prognózou chování vsakované srážkové vody nebo vypouštěné odpadní vody půdní vrstvou nebo horninovým prostředím poté co opustí vsakovací prvek popisuje tzv. konceptuální model vsakování. Ten charakterizuje předpokládanou cestu vsakované srážkové nebo odpadní vody od místa vsaku až do místa přírodní nebo umělé drenáže podzemní vody. Sestavení správného konceptuálního modelu vsakované vody je klíčovou záležitostí posouzení úspěšnosti záměru, časově spadá do fáze projektové přípravy a jeho sestavení je v kompetenci osoby s odbornou způsobilostí v hydrogeologii, v případně  srážkových vod i v kompetenci osoby s odbornou způsobilostí v inženýrské geologii. Jeho správné pochopení projektanty, správními orgány a provozovateli  je předpokladem pro nekolizní provoz zařízení pro vsakování srážkových nebo odpadních vod do podzemních vod prostřednictvím půdní vrstvy. 

Existuje institut, který poznatky o tom, co se se vsakovanou vodou v podzemí děje dokumentuje a hodnotí. Tímto institutem Vyjádření osoby  s odbornou způsobilostí k zasakování srážkových  nebo odpadních vod do vod podzemních prostřednictvím půdní vrstvy. Úkolem tohoto vyjádření je kromě formálních náležitostí blíže osvětlit chování vsáklé srážkové nebo odpadní vody pod povrchem terénu, vyslovit se k reálnosti záměru, vytipovat hlavní rizika které může vsakování přinést a stanovit případné podmínky, při jejichž splnění lze vsakování srážkových nebo odpadních vod v zájmové lokalitě realizovat. Co by mělo toto vyjádření obsahovat?

  • jedním z prvních bodů, pomineme-li úvodní informace (zadavatel, popis záměru a jeho lokalizace, bilance srážkových nebo odpadních vod, apod.) je identifikace hydrogeologického rajonu, útvaru podzemních vod, popřípadě kolektoru ve kterém se nachází podzemní voda, se kterou má být nakládáno. Dle aktuální hydrogeologické rajonizace je na území ČR vyčleněno  celkem 152 hydrogeologických rajónů a  vodních útvarů podzemní vody je 174, tzn. že v některém hydrogeologickém rajónu je vymezeno více vodních útvarů podzemní vody. Hydrogeologický rajón má čtyřmístný číselný kód a název, vodní útvar podzemní vody má pětimístný číselný kód a název a jejich uvedení je nezbytné jak pro základní orientaci v hydrogeologickém prostředí, kde má být záměr realizován, tak pro účely evidence. Uvedené dělení je však pro potřeby vodohospodářské praxe zpravidla málo podrobné, a proto je třeba uvést i konkrétní kolektor, ve kterém se nachází podzemní voda do níž vsáklá srážková nebo odpadní voda po určité době pronikne, případě i další kolektor, pokud voda z prvního kolektoru může v důsledku místních geologických poměrů  pronikat do tohoto jiného kolektoru. Na převážné většině naší republiky totiž existuje vícekolektorový zvodnělý systém, kdy se pod sebou nacházejí dva, případě i více zvodněných kolektorů jimiž se rozumí horninová vrstva nebo souvrství s dostatečnou propustností, umožňujících spojitou akumulaci podzemní vody, její proudění a případný odběr. Jednotlivé kolektory jsou od sebe odděleny mezilehlými izolátory nebo poloizolátory a právě v tomto druhém, v přírodě hojně si vyskytujícím horninovém prostředí charakterizovaném jako poloizolátor, dochází k přetékání podzemní vody z jednoho kolektoru do druhého. Ke stejnému efektu může docházet při horizontální nebo subhorizontálním kontaktu dvou kolektorů v případě vyklínění jednoho z nich, kdy se podzemní voda z vykliňujícího se kolektoru s vyšší úrovní hladiny podzemní vody vcezuje do kolektoru s  nižší úrovní hladiny podzemní vody. Identifikace případné spojitosti kolektorů je klíčovou záležitostí nejen k identifikaci cest podzemní vody jejím průsakem k místu přírodní nebo umělé drenáže ale i k identifikaci rizika, které vsakování srážkových nebo odpadních vod pro podzemní vodu představuje; 
  • dalším bodem vyjádření osoby s odbornou způsobilostí je zhodnocení hydrogeologických charakteristik zájmové lokality vsakování srážkových nebo odpadních vod. Tento bod by měl v první části přinášet podrobné údaje především o geografických, urbanistických, geologických, hydrogeologických, pedologických a hydrologických poměrech okolí zájmové lokality v míře nezbytné pro řešení praktického úkolu vsakování srážkových nebo odpadních vod a ve druhé části potom předpokládané chování zasakované srážkové nebo odpadní vody po jejím vypuštění prostřednictvím vsakovacího prvku do půdní vrstvy.
    První část podrobně popisuje prostředí ve kterém dojde k vypouštění srážkové nebo odpadní vody a jedná se především o tyto údaje:
    • geografické poměry, tj. popis terénního reliéfu včetně nadmořských výšek, sklonu terénu, místní vodopisné sítě, umělých terénních prvků (zářezy, hráze, terasy…), apod.;
    • urbanistické poměry, tj. charakter zástavy, likvidace srážkových a odpadních vod v místě, podzemní liniové stavby, aj.;
    • charakter povrchu terénu a  půd, ráz vegetace;
    • geologické poměry lokality se zaměřením na popis svrchní částí horninového souboru v zóně aerace a v dotčené části zóny saturace, granulometrické složení jednotlivých geologických vrstev, jejich mocnost, aj.;
    • hydrogeologická stratifikace svrchní části horninového souboru, tj. zóny aerace i saturace. Uvede se koeficient vsaku kv zemin nebo hornin v zóně arerace, stav hladiny podzemní vody v první zvodni a její sklon, geometrické vlastnosti jejího kolektoru, koeficient filtrace zvodněného horninového prostředí k, jakost vody první zvodně, způsob jejího případného využívání, případná spojitost s jinými zvodněmi a uvedení výše uvedených charakteristik i pro prostředí druhé zvodně.
  • Jestliže pro zpracování této části vyjádření osoby s odbornou způsobilostí nejsou po provedené rešerší archivních geologických a hydrogeologických údajů k dispozici potřebné podklady, je třeba provést hydrogeologický průzkum.  Obvykle se jedná o tento rozsah:
    • sondážní průzkum s cílem ověřit litologii, granulometrii a geometrické charakteristiky (především mocnost) jednotlivých geologických vrstev a sondážní práce dokumentovat;
    • formou laboratorních analýz nebo polních testovacích zkoušek ověřit koeficient vsaku jedné nebo více geologických vrstev, do které by srážkové nebo odpadní vody mohly být zasakovány;
    • v průzkumných sondách, eventuálně v okolních jímacích objektech podzemní vody či v jiných dokumentačních bodech ověřit hloubku hladiny podzemní vody, stanovit její očekávaný rozkyv v průběhu roku, směr a rychlost jejího proudění v závislosti na koeficientu filtrace, dále místo přírodní či umělé drenáže dotčené podzemní vody, apod.;
    • v případě možných střetů zájmů alespoň rámcově ověřit jakost podzemní vody na lokalitě (minimálně polními metodami jako je stanovení pH, konduktivity, teploty, apod.), vhodný je krácený rozbor ve smyslu přílohy č. 5 vyhlášky č. 252/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, případně doplňkový rozbor dle charakteru vsakované srážkové vody  (např. těžké kovy, apod.).
  • Druhou část tvoří tzv. konceptuální model vsakování, který je prognózou vzájemných souvislostí mezi vsakovanou srážkovou nebo odpadní vodou a okolním horninovým prostředím. Jeho cílem je popsat prognózou chování vypouštěné srážkové nebo odpadní vody v horninovém prostředí poté, co opustí vsakovací prvek, a to zpravidla až do místa přírodní nebo umělé drenáže podzemní vody, do které srážková nebo odpadní voda prosákne. Její rámcový obsah je následující:
    •  popis nesaturované zóny z hlediska atenuačních procesů a případná kvantifikace těchto procesů v zóně oživení a v podložní neoživené zóně;
    • identifikace místa vstupu vsakované vody do podzemní vody a prognóza jakosti vody směsné vody;
    • popis saturované zóny z hlediska očekávaných vodních atenuačních procesů a případná kvantifikace těchto procesů v závislosti na délce průsakové dráhy;
    • identifikace místa přirozené nebo umělé drenáže dotčeného vodního zdroje podzemní vody, vývoje jeho tlakových poměrů  a případný popis atenuačních procesů v dotčené povrchové vodoteči;
  • dalším významným bodem vyjádřením osoby s odbornou způsobilostí k vsakování srážkových nebo odpadních vod do půdních vrstev je identifikace rizik které plánované vsakování pro dané území představuje a současně je třeba uvést ocenění míry těchto rizik jak pro vodní ekosystém podzemních a povrchových vod, tak pro stavby, zařízení či chráněná území. Jedním z klíčových rizik jsou nepříznivé geologické či hydrogeologické poměry místa uvažovaného vsakování srážkových nebo odpadních vod. Jedná se buď o území kde je dokumentována vysoká hladina podzemní vody (< 1m terénem) nebo o území, kde v dostupné hloubce není k dispozici vrstva, jejíž koeficient vsaku by umožnil ekonomicky a technicky přijatelné řešení vsaku srážkových nebo odpadních vod. Další významnými okolnostmi mohou být legislativní omezení (například ochranné pásmo vodního zdroje nebo blízkost studen), existence staveb nebo zařízení, které by mohly být z ohledem na místní geologické poměry plánovaným zasakováním negativně ovlivněny, blízká ekologická zátěž s rizikem migrace látek do okolí v důsledku vsakování odpadních nebo srážkových voda, apod.  Úkolem vyjádření osoby s odbornou způsobilostí je tato rizika nejen identifikovat a kvantifikovat ale současně se vyslovit i k tomu, zda je možno technickými nebo organizačními opatřeními tato rizika  eliminovat na přijatelnou úroveň;
  • posledním významným bodem vyjádření osoby s odbornou způsobilostí k vsakování srážkových nebo odpadních vod do vod podzemních prostřednictvím půdní vrstvy je jasné stanovisko zda a případně za jakých podmínek lze připravovanou likvidaci srážkových nebo odpadních vod na dané lokalitě jejich vsakováním doporučit či zda záměr z důvodu ve vyjádření obsažených doporučit nelze.


Závěrem si řekněme, jak celý proces posuzování vsakování srážkových a odpadních vod začlenit do praktického života:

  • projektant po dohodě s investorem předloží osobě s odbornou způsobilostí v hydrogeologii, případně v inženýrské geologii záměr vsakování srážkových nebo odpadních vod do vod podzemních prostřednictvím půdní vrstvy;
  • osoba s odbornou způsobilostí záměr předběžně posoudí a rozhodne, zda je či není nutno pro účely zpracování vyjádření realizovat průzkum. Pokud je třeba průzkum realizovat a dojde k dohodě mezi investorem, projektantem a geologem, zpracuje se projekt průzkumu a provede se inženýring do fáze jeho možné realizace. V další fázi se průzkum provede a vyhodnotí;
  • varianta bez průzkumu i varianta s průzkumem končí zpracováním vyjádření osoby s odbornou způsobilostí. Toto vyjádření, je-li kladné nebo podmíněně kladné, je podkladem pro projektanta  pro zpracování dokumentace záměru vsakovacího, nebo retenčně vsakovacího prvku pro územní posouzení a současně podkladem pro zpracování projektové dokumentace stavby pro stavební povolení. Pokud je vyjádření záporné, je pro projektanta podkladem pro jiný druh návrhu likvidace srážkových nebo odpadních vod na dané lokalitě;
  • správní orgán (stavební nebo speciální stavební úřad) zahájí na základě žádosti a dokumentace zpracované v souladu se závěry vyjádření osoby s odbornou způsobilostí řízení o umístění stavby a o její povolení, obvykle jako součást souboru staveb (RD, ČOV, komunikace, apod.)


Jak prosté, viďte, když každý dělá co opravdu umí! Panbů ví, proč tedy vznikají zmetky. Že by se chybička vloudila?

Ústí nad Orlicí, leden 2013