Ochranná pásma vodních zdrojů podzemní vody – část 1

Posledně jsme hovořili o studnách. Lhostejno zda budovaných pro individuální nebo centrální zásobování. Všechny musejí být konstruovány tak, aby zajišťovaly jímání pouze jedné konkrétní zvodně a aby byly dobře odtěsněny od vod povrchových. Jak však zajistit, aby jímaná podzemní voda nebyla znečišťována v místech mimo studny? K tomu slouží institut ochranných pásem vodních zdrojů upravených v § 30 zákona č. 254/2001 Sb. Pojďme se tedy dnes na problematiku ochrany podzemní vod podívat poněkud blíže. Protože je tato problematika poměrně složitá, dovoluji si téma rozdělit do několika samostatných částí a začneme tím, jaký je současný stav ochrany podzemních vod u nás.

ČR v době svého vzniku v roce 1993 převzala do svého vínku ochranu podzemní vody legislativně řešenou zákonem č. 138/1973 Sb.[2] a metodicky směrnicí MZdr. známou pod označením směrnice č. 51/1979[3]. Ve smyslu těchto dokumentů bylo na území ČR, především v období let 1980 – 1985, v podstatě jednotnou metodikou navrženo mnoho set ochranných pásem (resp. PHO) vodních zdrojů podzemní vody a víceméně unifikovaný byl i soubor zákazů či limitujících činností, vztahujících se na území ochranných pásem. V praxi to znamenalo, že kolem každého jímacího objektu bylo taxativně vymezeno PHO 1. stupně, pro vymezení PHO 2. stupně – vnitřní část byl většinou využit výpočet nebo odhad tzv. 50-ti denního zdržení vody v horninovém prostředí a do PHO 2. stupně – vnější část bylo zahrnuto infiltrační povodí vodního zdroje, případně jeho část. Platnost těchto pásem byla buď časově limitovaná nebo neomezená, a proto značná část z těchto ochranných pásem je dosud platná. Hlavním nedostatkem takto vymezených ochranných pásem často byla značná míra nejistoty dat, na základě kterých byla tato pásma stanovena, ať to vyplývalo z reálného nedostatku potřebných údajů nebo z neodbornosti zpracovatele. Byla tak vymezena a dosud jsou stanovena ochranná pásma odpovídající přírodním podmínkám, ale také pásma neodůvodněně rozsáhlá nebo víceméně centricky stanovená, která nerespektovala to nejzákladnější – směr přítoku podzemní vody k jímacímu území. Jen ve výjimečných případech bylo při návrzích těchto pásem uplatněno kritérium kvantitativní ochrany nebo ochrany tlakových poměrů předmětných zvodní. Tehdy aplikovaný systém stanovování ochranných pásem vodních zdrojů podzemní vody tak často neakceptoval specifika místních hydrogeologických struktur. Poplatná době byla i evidence stanovených pásem, kdy řada rozhodnutí zachovaných v papírové formě jsou dnes nedohledatelná a prakticky nulový byl i systém náhrad za případné škody a újmy.

V rámci samostatné ČR došlo k první změně až po vydání zákona č. 14/1998 Sb., resp. vyhlášky MŽP č. 137/1999 Sb., která však současně zrušila směrnici MZdr. č. 51/1979. Této změně předcházela etapa pilotních projektů z roku 1997 realizovaná z iniciativy MZe na vodních zdrojích v západních Čechách[4], ve východních Čechách[5] a na jižní Moravě[6], tedy v území krystalinika, křídových pánevních struktur a kvartérních fluviálních sedimentů.  Pilotní projekty nastínily celou řadu problémů, z nichž některé se podařilo vyřešit výše komentovanou změnou vodního zákona (zákon č. 14/1998 Sb.) a prováděcí vyhláškou (137/1999 Sb.), některé problémy, jako například ochrana infiltračních území vodních zdrojů podzemních vod však zůstaly nedořešeny. V odborné veřejnosti se tak dodnes diskutuje o tom, zda tyto často velmi rozsáhlé oblasti chránit formou ochranných pásem nebo jiným institutem (např. plány oblasti povodí, územní plány, apod.).

Zásadní změnou vyplývající se zákona č. 14/1998 Sb. a následné vyhlášky č. 137/1999 Sb. byla redukce ochranných pásem pouze na dva stupně a dále vznik institutu individuálního posouzení jak rozsahu ochranných pásem, tak návrhů limitujících činností s tím, že obojí budou odvozeny především od analýzy rizika ohrožení vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje.

Poslední změna nastala po vydání zákona č. 254/2001 Sb. a jeho novel, kdy se stanovení ochranných pásem vodních zdrojů stalo veřejným zájmem. K zákonu však dosud nebyla přijata prováděcí vyhláška o ochranných pásmech, jak předpokládá § 30, odstavec 13 uvedeného zákona,  takže nadále platí se zákonem ne zcela kompatibilní původní vyhláška č. 137/1999 Sb.

Z hlediska reakce na aktuální předpisy je stav v ochraně podzemních vod takový, že do současné doby byla pouze část ochranných pásem vodních zdrojů podzemních vod přehodnocena a následně stanovena v intencích zákona č. 14/1999 Sb, resp. zákona č. 254/2001 Sb., řada nových návrhů ochranných pásem vodních zdrojů sice byla zpracována, ale ve správním řízení se projednává i několik let a nepochybně největší část zdrojů podzemní vody nemá dosud ve smyslu platných předpisů přehodnocen způsob ochrany. V praxi tak běžně dochází k situacím, že se vedle sebe „potkávají“ dříve stanovená tzv. pásma hygienické ochrany vodních zdrojů a nově stanovená ochranná pásma vodních zdrojů, obojí platná, jedna zapsaná, druhá nezapsaná v katastrálním operátu, ochranná pásma s centrálně stanovenými limity hospodářské činnosti, oproti ochranným pásmům s limity individuálně stanovenými, apod. Velikost někdejších PHO je přitom ve zcela srovnatelných podmínkách zpravidla významně větší než velikost nově stanovených OP, neboť v praxi často přežívá názor, že při existenci dvou stupňů ochranného pásma zaniká  „3. stupeň“, tedy PHO 2. stupně – vnější část, chránící především rozsáhlé infiltrační oblasti.

Současný stav v ochraně podzemních vod formou ochranných pásem je tedy možno heslovitě rekapitulovat takto:

Hledisko právní:

  • existuje zákon č. 254/2001 Sb., který ve svém § 30 říká, že k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m3 za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody stanoví vodoprávní úřad ochranná pásma opatřením obecné povahy;
  • existuje vyhláška č. 137/1999 Sb.[7] která říká, že ochranná pásma se stanovují na základě odborného posouzení stavu a potřeb ochrany vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje ve vztahu k jeho hydrologickému povodí nebo hydrogeologickému rajónu;
  • neexistuje novela vyhlášky č. 137/1999 Sb., která by reagovala  na později vydaný zákon č. 254/2001 Sb., který v § 30, odstavec 13 vydání prováděcí vyhlášky předpokládá;
  • po zrušení směrnice č. 51/1979 neexistuje adekvátní předpis pro stanovení, vymezení a využívání ochranných pásem vodních zdrojů.

 Hledisko metodické:

  •  pilotní projekty realizované v roce 1997 a řešící problematiku změn pásem hygienické ochrany podzemních vodních zdrojů, následně oponované, vyústily ve vydání osmi-paragrafové vyhlášky č. 137/1999 Sb., která současně zrušila do té doby používanou směrnici 51/1979. Práce na pilotních projektech přinesly jeden základní poznatek, a sice ten, že přístup k tvorbě či změnám ochranných pásem vodních zdrojů, pokud by nebyl metodicky usměrňován, je „bezbřehý“. Přesto tento poznatek k následné akci „Metodika tvorby ochranných pásem vodních zdrojů“ nevedl a současná aktivita MŽP je první aktivitou po téměř 15-ti letech tápání;
  • existujícího „vakua“ využívaly jiné rezorty a samy přímo či nepřímo vstupovaly do procesu ochrany podzemních vod, nekompatibilně se zákonem č. 254/1001 Sb. či vyhláškou č. 137/1999 Sb. Jedná se např. o vyhlášku č. 26/2007 Sb.[8] která upravuje m.j. záznam ochranného pásma vodních zdrojů do katastrálního operátu, vyhlášku č. 501/2006 Sb.[9], která říká, jaké stavby a činnosti nemohou být v ochranných pásmech vodních zdrojů, vyhláška č. 268/2009 Sb.[10], která říká, jak mají být stavby v ochranných pásmech vodních zdrojů zabezpečeny, zákon č. 334/1992 Sb.[11], který upravuje platby za vynětí pozemků v ochranných pásmech vodních zdrojů ze zemědělského půdního fondu, používání přípravků na ochranu rostlin dle zákona     č. 326/2004 Sb.[12], o rostlinolékařské péči aj.  

Hledisko věcné:

  • v platnosti jsou ochranná pásma vodních zdrojů podzemní vody s někdejším názvem „Pásma hygienické ochrany“, stanovená podle dnes již neplatných právních předpisů. Pokud však tato rozhodnutí nebyla časově omezena nebo pokud nebyla zrušena, platí dosud;
  • v platnosti jsou ochranná pásma vodních zdrojů podzemní vody stanovená podle současných právních předpisů, ale nejsou zapsaná v katastrálním operátu;
  • v platnosti jsou ochranná pásma vodních zdrojů podzemní vody stanovená podle současných právních předpisů a jsou zapsaná v katastrálním operátu;
  • stanovená ochranná pásma vodních zdrojů podzemní vody I. stupně jsou jen výjimečně nevyhovující svým rozsahem, naopak zákaz činností často nebývá v souladu s dnešním zněním vodního zákona (zákaz vstupu a vjezdu);

 Ochranná pásma vodních zdrojů podzemní vody II. stupně

  •  jsou mnohdy navržena, ale nestanovena;
  • pokud jsou stanovena, mnohdy neodpovídají svým rozsahem místním hydrogeologickým podmínkám, takže omezují využití pozemků a staveb např. území v okolí místa jímání s mocným izolátorem a neřeší ochranu v místě tvorby podzemní vody;
  • mnohdy nerespektují vícekolektorový zvodnělý systém a pozici jímacího objektu podzemní vody v něm;
  • často nelogicky vylučují z ochrany intravilán obcí nebo průmyslové či zemědělské areály;
  • mnohdy, zejména ta dříve stanovená, nejsou spojená s katastrálním operátem a nejsou zapsána v katastru nemovitostí;
  • se často překrývají a vzájemně, přestože jsou podmínky shodné či obdobné, jsou svými limity či zákazy zcela rozdílná;
  • jsou provázena zákazy a limity ve vztahu k jednotlivým pozemkům, které jsou nejednoznačně, nekontrolovatelně či nevymahatelně formulované;
  • až na výjimky prakticky neřeší problematiku ochrany vydatnosti vodních zdrojů či jejich tlakových poměrů;
  • obvykle nejsou svázána s výší realizovaného odběru podzemní vody;
  • mohou po svém stanovení naplňovat dikci odstavce 11, § 30 zákona č. 254/2001 Sb., způsob řešení náhrady škody dohodou nebo soudně se v praxi projevuje jako postup málo funkční;
  • atd.

V evropském měřítku je byla ke konci roku 2011 v platnosti Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky. Článek 7 této směrnice říká, že „členské státy zajistí nezbytnou ochranu vodních útvarů využívaných k odběru pitné vody s cílem zabránit zhoršování jejich kvality, čímž přispějí ke snížení stupně úpravy potřebného pro výrobu pitné vody. Pro tyto vodní útvary mohou členské státy zřídit ochranná pásma.“

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/118 ES o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu v článku č. 15  uvádí následující: „Opatření k předcházení  a omezování vstupu znečišťujících látek do útvarů podzemních vod využívaných k odběru vody určené pro lidskou spotřebu nebo uvažovaných pro tento účel v budoucnosti, by měla zahrnovat taková opatření, jež jsou nezbytná pro zajištění toho, aby za použitého režimu úpravy vody a v souladu s právními předpisy Společenství splňovala upravená voda požadavky směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené k lidské spotřebě. Tato opatření mohou rovněž zahrnovat zřízení ochranných pásem o rozsahu, který příslušný vnitrostátní orgán považuje za nezbytný pro ochranu dodávek pitné vody, členskými státy. Ochranné pásmo může zahrnovat celé území členského státu.“

Kromě těchto uvedených směrnic existuje celá řada dalších směrnic či rezolucí, které se ochrany zdrojů podzemní vody ve větší či menší míře dotýkají (například Směrnice rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě, Směrnice rady   č. 91/676/EHS z 12. prosince1991 k ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů, aj.). K dnešnímu dni však žádná ze směrnic EU není přímo zaměřena na stanovování ochranných pásem vodních zdrojů podzemní vody, byť celá řada dokumentů se jakostí vody a kvantitativním stavem vodních zdrojů podzemní vody zabývá. Ve většině zemí Evropského společenství je tak ochrana podzemní vody řešena národními předpisy, a to jak v úrovni legislativní, tak metodické a případně i technické. Demonstrativní výčet rámcových řešení v EU i USA uvádí  J. Vrba[13], a tak např. v Holandsku jsou ochranná pásma rozdělena do třech zón:

  •  zóna jímání ( doba zdržení 60 dnů až 1 rok)
  • zóna 1 zahrnuje území s dobou zdržení 10 let
  • zóna 2 zahrnuje území s dobou zdržení 25 let, nebo celou infiltrační oblast

V Německu jsou ochranná pásma rozdělena rovněž do 3 zón s tím, že II. zóna může být ještě členěna na část III. A a III. B.

  •  I. zóna 10 až 30 m od místa jímání
  • II. zóna zahrnuje území s dobou zdržení 50 dnů, v krasových systémech celé povodí
  • III. zóna obvykle zahrnuje celou infiltrační oblast

 V Anglii a Walesu jsou ochranná pásma rozdělena rovněž do 3 zón:

  •  I. zóna -  50 denní zdržení nebo min. 50 m
  • II. zóna zahrnuje území s dobou zdržení 400 dnů
  • III. zóna obvykle zahrnuje celou infiltrační oblast

I ve Španělsku jsou ochranná pásma rozdělena  do 3 zón:

  •  zóna přímé ochrany  - 24 hodinová doba zdržení nebo 100 - 400 m2
  • blízká zóna zahrnuje území s dobou zdržení 50 – 60 dnů
  • vzdálená zóna zahrnuje území s dobou zdržení 10 let, případně celé infiltrační území

Dle údajů Vrby ve všech hodnocených zemích existují podrobné metodické pokyny, které vymezují rozsah pedologického, geologického a hydrogeologického průzkumu hodnoceného systému podzemních vod, studium interakce podzemní vody s atmosférickými srážkami, povrchovou vodou a půdou, implementaci vhodných modelů, metody hodnocení zranitelností podzemních vod apod. Zásady pro stanovení ochranných pásem zdrojů podzemní vody jsou vesměs řešeny samostatnou směrnicí s tím, že směrnice pro ochranná pásma zdrojů povrchových vod se zpracovává samostatně. Nedílnou součástí směrnic jsou podrobné metodické pokyny pro stanovení pásem. 

Co říci k této úvodní analýze závěrem?

Zákon č. 254/2001 Sb. v § 30, odstavci (1) říká, že Stanovení ochranných pásem je vždy veřejným zájmem. Člověk by řekl, že když je něco veřejným zájmem, tak by měl být tento veřejný zájem uplatňován jednotně, systematicky a na potřebné odborné úrovni odpovídající soudobým poznatkům přírodních procesů a činitelů tyto procesy ovlivňujících. Chtěl-li bych charakterizovat současný stav v ochraně vod České republice, asi bych použil slovník antonym a hledal slova opačného významu k pojmům jednotný, systematický, odborný. Nebo diplomaticky řešeno: je co zlepšovat! Možnou cestu se Vám pokusím ukázat příště, v části 2.


[1] V zápiscích o ochranných pásmech je využit materiál, použitý pro návrh metodiky pro vymezování ochranných pásem vodních zdrojů, zpracovaný v roce 2011 pro MŽP
[2] Zákon č. 138/1973 Sb. o vodách (vodní zákon)
[3] Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR - hlavního hygienika ČSR ze dne 26. července 1979 č. j. HEM 324.2-1.9.1978 o základních hygienických zásadách pro stanovení, vymezení a využívání ochranných pásem vodních zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou a pro zřizování vodárenských nádrží, registrované v částce 20/1979 Sb.
[4] Holeček, Vít a kol: Revize ochranných pásem vybraných zdrojů podzemní vody okresu Plzeň – sever.- Aquatest, Praha 1997 
[5] Herrmann, Z. a kol: Revize ochranných pásem vodního zdroje Litá a Třebechovice.- Aquatest, Praha, 1997 a Krásný, J. a kol: Návrh změn ochranných pásem podzemních vodních zdrojů polické křídové pánve.- Př.f. UK, Praha 1997
[6] Novák, J.: Revize ochranných pásem vodních zdrojů v okrese Uherské Hradiště.- Organizační a ekonomické poradenství v oblasti PHO, Brno 1997
[7] Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů
[8] Vyhláška č. 26/2007 Sb. kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška)
[9] Vyhláška č. 501 2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území
[10] Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby
[11] Zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu
[12] Zákon č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči
[13] Vrba, J.: Hydrogeologické aspekty vymezování ochranných pásem zdrojů podzemních vod v některých evropských státech a USA.. Sborník konference  Ochranná pásma zdrojů podzemních vod. Zhodnocení pilotních projektů a metodikÿ stanovení.- ČSVTS, Praha, 1999